Vysoko k Tatrám

Se zakloněnou hlavou vyhlížím z vlaku první pohled na Tatry. Vytrvalý déšť si nedá pokoj, málem šlápnu do Štrbského plesa a po hodině na magistrále dorazím do svého cíle. Tak Tatry, tady mě máte.

Kudy do Tater

Z Pardubic jsem jel šest hodin žlutým vlakem do Popradu s přestupem na TEŽ - Tatranskou elektrickou železnici. Lístek na Štrbské pleso mě vyšel na 2 eura. Po obhlídce Štrbského plesa při nulové viditelnosti mě čekala hodinová cesta na hotel na Popradském plese. V Tatrách je zakázáno (i životu nebezpečno) spát venku v přírodě, a tak jsem zvolil ubytování v osmi lůžkovém pokoji na rozcestí turistických tras. Jak ubytování, tak jízdenku do vlaku doporučuji pořídit s předstihem.

Výšlap na Kóprovský štít (2363 m n.m.)

Trasa: https://mapy.cz/s/kugedegama

Z Popradského plesa (1500 m n.m.) jsem se vydal na svůj první vrchol. Začátek cesty byl společný s cestou na Rysy (2502 m n.m.). Pauza u Velkého Hincova plesa, největšího a nejhlubšího (až 53,7 m) jezera na Slovensku. V plesu jsou uměle vysazení Pstruzi, kteří se dostali i do Popradského plesa.

Pokračoval jsem pořádným stoupáním nahoru, kde se mi vyskytl výhled na Malé Hincovo pleso a na Kóprovský štít a další vrcholky. V Krkonoších vystoupím na hřeben a vidím už do Polska a tady ne, tady další a další hory kam až oko dohlédne.

Poslední část výstupu už potřebovala zapojit ruce a s opatrností se vydrápat na vrchol a kochat se nádhernou krajinou a výhledy - hlavně těmi dolů.

Něco málo o počasí, cintorín a medvědi

Počasí v Tatrách Vám nic neodpustí. Ráno svítí sluníčko a odpoledne je bouřka a počasí se mění strašně rychle. Každou túru určitě začněte co nejdříve, ať jste v poledne na hřebeni a zahájíte sestup ještě než začnou odpolední bouřky. Mějte naplánovanou cestu, dejte někomu vědět kam jdete a kdy se vrátíte.

U Popradského plesa je symbolický cintorín obětem hor a určitě doporučuji navštívit - získáte respekt a úctu k horám. Nezapomeňte také na pojištění, které pokryje i zásah Horské služby, let vrtulníkem, ...

V Tatrách jsou medvědi. Špatně jsem odhadl čas a šel jsem za stmívání po silnici k hotelu přes les a nebyl to příjemný zážitek.

Štrbské a Jamské pleso

Trasa: https://mapy.cz/s/cajutehape

Druhý den se nesl na vlně odpočinku (jeden den výšlap, druhý den odpočinek) a tak jsem se vydal poznat okolí Štrbského plesa (až 20 m hluboké, bez ryb, ale s lodičkami), centra Vysokých Tater. Zde je konečná stanice TEŽ z Popradu a také Zubačky, ozubnicové železnice ze Štrby. Okolo plesa je spousta možností ubytování, skokanské můstky, restaurace, hotel, v zimě lyžování a trasy na běžky a také příjemná cesta na nedaleké Jamské pleso, menší pleso s výhledem na Kriváň.

https://mapy.cz/s/gajucuneko

Odpočinkový den byl plný odpočinu a za den jsem nachodil 25 km.

Bílé pleso, Kopské sedlo a Zelené pleso

Trasa: https://mapy.cz/s/cojapomahe

Třetí den jsem byl na túře dolinou Kežmarskej bielej vody. Z autobusové zastávky Biela voda stoupání na Kopské sedlo (1749 m n.m.) úplně jinou přírodou, než jsem v Tatrách viděl. Kopské sedlo bylo plné trávy, barevných kytek, dva kamzíci a výhledy hodné pokračování Pána prstenů. Na Bielem plese začalo pršet a nepříjemná cesta k Zelenému plesu byla nepříjemná a jak rychle začalo pršet, tak rychle přestalo. U Zeleného plesa je i Chata pri Zelenom plese a po dešti zde bylo pěkně plno. A pak cesta zpátky na autobus a další 20 km tůra za mnou.

Tatranská magistrála, Ostrva, dvě plesa a vodopád

Trasa: https://mapy.cz/s/nokakelopu

Poslední túra začala výstupem z Popradského plesa (1500 m n.m.) strmě serpentinovitě na vrchol Ostrva (1984 m n.m.), s výhledem do Mengusovské doliny, na Popradské pleso. Po červené - Tatranské magistrále jsem pokračoval na Batizovské pleso (1884 m n.m.) cestou vlevo hora, vpravo sráz dolů, okolo mraky a přede mnou metrová cesta přes kameny. Od Batizovského plesa je vidět nejvyšší hora Vysokých Tater - Gerlachovský štít (2654 m n.m.). Já ho kvůli oblačnosti neviděl - ale někde tam určitě byl.

Pokračování mě zavedlo do cíle této cesty - Velické pleso (1665 m n.m.), do kterého ústí Velický vodopád (Večný Dážď). Po posilnění v hotelu Sliezsky dom už jen sestup do Tatranské Polianky a pro věci na hotel a domů.

Jako moje nohy v lehátkovém voze, tak i nějaké věci se do článku nevešly:

• Cestování vlakem je dobrodružství, obstarejte si lístek hodně dopředu, já kupoval deset dní předem a dopolední vlak byl už vyprodaný, noční vlak měl poslední dvě místa (a jedenáct vagónů)
• TEŽ i zubačka jsou samoobslužné, pozor na revizory, předloni došlo k obnově vozového parku a modernizaci trati a zubačka má při plném naložení problém vystoupat
• Letní Tatry jsou otevřené od poloviny června a v tu dobu se na nepřístupné chaty zaváží vrtulníkem zboží
• Na Chatu pod Rysmi můžete vynést sud s pivem nebo Kofolou a dostanete za to kafe/čaj
• Na jednu chatu v Tatrách vrtulník dopravil i klavír
• Tatranský čaj není nic pro mě, ale přátelství z Tater, to vydrží navěky
• Inspiraci hledejte u přátel, na webu tatry.cz, mapy.cz, informace na wikipedii
• Nejel jsem na kole